Středověké hradby kolem města Krakova

Obranné hradby chránily město před nepřáteli. Až do 13. století byl Krakov obklopen opevněním, které se skládalo z dřevěně-zemních násypů. V roce 1257 nechal podle magdeburského práva panovník Boleslav Stydlivý vytýčit náměstí, kolem něj vznikala pravoúhlá síť ulic, stavěly se domy, kostely, vznikla radnice, tržnice a od roku 1285 byly postupně stavěny nové hradby, kamenné.

Ve 14. století měla dvojitá zeď s příkopem šířku kolem 20m. Součástí hradeb bylo i 39 obranných bašt a 8 bran. Tyto hradby zastavily například v roce 1345 vojska českého panovníka Jana Lucemburského před vpádem do Krakova.
Na počátku 19. století byla velká část hradeb zbořena, město se totiž postupně rozšiřovalo. Na místě zbořených hradeb bylo několik let smetiště a později byl prostor upravován a vznikl zde městský park – Planty.

Ze středověkého opevnění se zachovaly tři bašty – Prýmkařská, Truhlářská a Tesařská; a jediná brána – Floriánská.  Před nepřáteli byl k ochraně části hradeb určen jeden z mnoha cechů působících v Krakově. Ten měl za úkol chránit hradby i příslušnou baštu. Z vnitřní části hradeb se nachází Galerie obrazů poloprofesionálních malířů pod širým nebem.

K hradbám se dostanete z Hlavního náměstí Floriánskou ulicí.  Když půjdete od Wawelu, tak vlastně absolvujete tzv. Královskou cestu, jež vedla právě od Floriánské brány, přes náměstí, ulicí Grodskou a Kanovnickou ke katedrále sv. Václava a Stanislava na Wawelu.

Mgr. Gabriela Číhalová

 

 

Práce osvobozuje“ – Osvětim – tábor smrti

Koncentrační tábor byl zřízen nařízením Heinricha  Himmlera na jaře v roce 1940 na místě bývalých kasáren polského jezdectva.  Vstup do tábora tvoří brána s nápisem „Arbeit macht frei“ – „Práce osvobozuje“ .  Koncentrační tábor tvoří několik bloků.  V Osvětimi se dozvíte, jak vypadal každodenní život vězňů, v jakých strašných podmínkách museli pobývat. Zdejší průvodci  vám budou vyprávět pohnuté osudy vězňů. Připravte se na  hrůzné fotografie, místnosti plné bot, zavazadel, vlasů a předmětů denní potřeby, které nalezla sovětská armáda v lednu 1945, když tábor osvobodila. Mateřský tábor Osvětim I  sloužil pro koncentraci asi 20 000 lidí.

Navštívíte zde např.  blok č. 11 – blok smrti, v němž proběhl první pokus masového zplynování pomocí cyklonu B. Dále v něm byli vězňové souzeni, mučeni či jinak trestáni  a rovněž i popravováni. Projdete se  tzv. „apelplacem“, na kterém se každé ráno i večer konal nástup a počítání vězňů. Nahlédnete do plynové komory a krematoria.

Další hrůzný pohled na vás bude čekat  v Osvětimi II – Březinka.  Březinka se  nachází,  stejně jako Osvětim I,  v nehostinné bažinaté oblasti a jeho kapacita byla až  90 000 osob.  Do tábora vcházíte tzv. Bránou smrti, kterou kdysi vjížděly nákladní vlaky doslova nacpané lidmi. Tito byli na rampě podrobeni selekci (výběru)  a většina z nich okamžitě odcházela ke zplynování do jedné ze čtyř velkých plynových komor s krematorii, které zde už dnes nestojí. Projdete si  část s  dřevěnými „baráky“, jež kdysi sloužily jako stáje pro koně. V těchto byli ubytováni muži a část jich sloužila rodinnému táboru vězňů z Terezína a rodinám romským. V další části s cihlovými domy pak byly ubytovány ženy, ve zdejším bloku č. 25 na smrt čekaly nemocné a vysílené ženy na svou likvidaci. Celý tábor byl,  stejně jako tábor mateřský Osvětim I,  obklopen ostnatým drátem, který byl pořád pod vysokým elektrickým proudem. V pekle koncentračního tábora zahynulo asi 1 400 000 lidí, a to nejenom Židé, ale i Romové, fyzicky a psychicky postižení lidé, homosexuálové  a další národnosti.  Smrt zde našlo i několik desítek tisíc lidí z Protektorátu Čechy a Morava.

Prohlídka koncentračního tábora stojí opravdu za to, ale připravte se na to, že vás mohou nejenom slova průvodce, ale i to, co tam zhlédnete,  doslova rozplakat.  Za slzy se ale v tomto případě opravdu nemusíte stydět. K uctění památky za zavražděné pak můžete zapálit svíčku, nebo položit květinu.

Mgr. Gabriela Číhalová

 

 

Wawel – renesanční perla na Visle

Na přelomu 15. a 16. století měla ve střední Evropě  největší moc ,  politický i kulturní vliv,   dynastie Jagellonců. Dochází k velkému rozkvětu renesanční kultury v polské verzi, která těžila z nizozemského,  německého a především italského umění. A právě zásluhou dvou významných italských umělců Francisca Fiorentina a Bartolomea Berrecciho vzniká nádherný wawelský zámek v Krakově.

Na přelomu 11. a 12. století stával na jeho místě románský hrádek, tento byl ve 14.století nahrazen gotickým hradem, jež patřil k nejmohutnějším v této části Evropy.

Předposlední panovník z rodu Jagellonců Zikmund I. Starý pak nechal stavět nový, renesanční palác. Tento vznikal v letech 1502-1506. O jeho výzdobu se postarali němečtí malíři – hlavně Hans Dürer (mladší bratr známějšího malíře Albrechta Dürera).  Zámek tvoří čtyři křídla, architektonicky nejkrásnější je třípodlažní arkádové nádvoří.

Zámek byl sídlem polských králů, ale jen do roku 1596, kdy přestal být Krakov hlavním městem Polska. Chátral a koncem 18. století se dostal do rukou Rakušanů, ti si v něm udělali kasárna.  Koncem 19. století byl vykoupen z rukou Rakušanů, začalo se s jeho renovací  a bylo v něm zřízeno muzeum.

Prohlídkovou trasu tvoří komnaty, v níž sídlili polští králové, audienční místnost a další sály; dále pak královská klenotnice a královská zbrojnice. Ke skvostům náleží audienční síň, ve které je zajímavý strop – jde o renesanční kazetový strop s vyřezávanými hlavami panovníků, rytířů a měšťanů. Ze 196 se jich do dnešních časů dochovalo 30. Zajímavá je,  nejen interiérem, ale i svým názvem, místnost nazvaná Slepičí pařát.  Nachází se totiž ve věži, byla vybudována pro královnu Jadwigu a připomíná chaloupku na „kuřích nožkách“.

Návštěva zámku stojí opravdu za to. Lístky zakoupíte v pokladně, jež se nachází po pravé  straně, hned jak vstoupíte první branou, zvanou  Erbovní. 

Mgr. Gabriela Číhalová